Napsali o nás
Čánek Danuty Beranové z Novin Prahy 12
Jezdecký klub Cholupice není v dostihovém světě neznámým pojmem. Proslavili ho zejména dva ze svěřenců cholupické stáje, jimž se v loňské sezóně opakovaně podařilo vyhrát rovinové dostihy ve Velké Chuchli a Tochovicích.
Nejúspěšnější hnědáky Arctica a Sagitária nám představil chovatel koní, trenér a předseda Jezdeckého klubu Cholupice, Tomáš Duchoň.
Sedmiletý valach, hnědák Arctic, jehož majitelkou je Jana Richtrová, je naším vlastním odchovancem. Tento anglický plnokrevník má v rodokmenu místo narození Cholupice a na výbězích domovské stáje i vyrůstal. Ačkoli ve vztahu k ostatním koním se jeví velmi plachý, má mimořádně bojovné srdce. Jméno Arctic se v loňské dostihové sezóně dvakrát objevilo na listině vítězů na prvním místě, jedenkrát doběhl druhý a třikrát protnul cílovou pásku na třetí pozici. Takže ze sedmi startů v barvách Jezdeckého klubu Cholupice byl šestkrát úspěšný, z toho pětkrát na českém centrálním závodišti ve Velké Chuchli. Byla to jeho zatím nejlepší sezóna, ale při jeho věku a kondici zajisté nikoli poslední. Druhého dvojnásobného vítěze, čtyřletého valacha Sagitária, kterého mají u nás celoročně ustájeného soukromí majitelé, trénujeme a připravujeme do dostihů pro stáj Challenger Horse. Arctica a Sagitáriuse se snažíme nenasazovat do stejných dostihů, protože jsou si na letounských, tedy krátkých tratích od tisíce do 1400 metrů výkonnostně velmi blízcí, ale někdy nelze jinak. Pak se stane, že se k závěrečnému finiši nadechují v těsném závěsu a pak spolu, často jen o koňskou délku, soupeří o hodnotu vavřínového věnce. Ve vlastnictví naší stáje jsou ještě dvě kobylky Ifigénie a Averze a valach Levantin. Všichni jsou výborní, stejně jako dalších pět jezdeckých koní svěřených cholupické stáji do péče a tréninku soukromníky.
V dostihu jistě záleží na umění žokeje. Kdo je jezdí?
I když se náš jezdecký klub snaží vychovávat si i vlastní jezdce, na větších dostihových závodech zpravidla sedlají koně profesionální žokejové. Šanci dostávají také jezdci žáci, což dokládá fakt, že při obou vítězstvích Sagitária byl v jeho sedle talentovaný žák Jan Verner. S Arcticem v květnu vyhrála Ilona Hronová a v září s čerstvou jezdeckou licencí Petr Foret, který při jiném dostihu závodil - také ještě jako žák - na našem Sagitáriovi. Letos má již slíbeno jezdit dostihy na Arcticovi rovněž naše šestnáctiletá žokejka Barbora Síbrtová, která nedávno složila zkoušky a získala amatérskou jezdeckou licenci. Musím říci, že se při trénincích snažila, a tím také neustále zlepšovala, proto jí chceme dát šanci. Do jezdeckého tréninku jsou zapojeni i mladší členové našeho klubu, mezi nimi Barbora Černá nebo Julie Charvátová.
Jak jste zakládali Jezdecký klub Cholupice?
Došlo k tomu zcela spontánně, když mě rodiče nejen cholupických dětí, ale i známí z Modřan, ze Smíchova a Prahy 4 žádali, zda bych jejich kluka či holku nemohl občas vzít do stáje, aby pomohli a trochu si taky zajezdili na koni. Jako Jezdecký klub jsme se pak registrovali v roce 2003. V tomto okamžiku máme přihlášenou asi dvacítku dětí ve věku nad dvanáct let, avšak mění se to podle roční doby. S jarem vždy přicházejí noví členové, ale teprve zima a špatné počasí, kdy se méně jezdí, prověří míru jejich lásky ke koním. Někdy i k nelibosti rodičů... Dětí tráví na jízdárně hodně ze svého volného času, kde je spolu se třemi cvičitelkami učíme teorii a praxi jezdectví. Výuka probíhá ve všední dny v době od 15.00 do zhruba 19.00 hod., soboty, neděle, svátky a prázdniny se domlouvají operativně. Děti nám zcela samozřejmě pomáhají při úklidu prostor, čištění koní, přípravě krmiv a jiných činnostech nutných pro chod jízdárny. Docházka i účast na brigádách jsou zcela dobrovolné. Chceme, aby sem děti chodily rády, aby se něco naučily o chovatelství a výcviku koní a hlavně, aby prožily hezké dětství. Jezdecký klub má, podobně jako jiné sporty, sílu odtáhnout mládež od počítačů a dostat ji do pohybu, ale také uchránit od drog a jiných negativních dopadů dnešního moderního světa. I dospělí si k nám chodí zajezdit a odpočinout od všednodenních starostí a pro maminky s dětmi je náš areál častým cílem vycházek.
Byli jste někdy s vašimi svěřenci na Velké pardubické?
Ne přímo ve „Velké“, v ní zatím žádný z našich svěřenců nestartoval. V roce 1998 jsme však měli zastoupení v jednom z rámcových dostihů Velké pardubické, kde naše Mysterious Way skončila šestá. V součastné době trénujeme koně jen na roviny. Sagitárius je na velké skákání ještě moc mladý a Arctic, ještě jako hříbátko, podstoupil ve veterinární nemocnici v Mnichově operací obou očí. Ta mu sice zachránila zrak, nicméně běhat steeple-chase by pro něj bylo riskantní. Máme nespornou výhodu, že závodiště ve Velké Chuchli s tradicí delší 104 let máme jak se říká „za humny“. Pro koně to není takový zápřah, jako když cestují na jiná závodiště, čímž se ovšem výjezdům jinam určitě nevyhýbáme.
Říká se, že svět je nejhezčí ze hřbetu koně. Kdy jste si poprvé osedlal koně Vy?
Ke koním jsem se dostal už v dětství, skrze bratra, který je o devět let starší a brával mě do stájí ve Zlatníkách. Od prvního okamžiku mě jezdectví „chytilo“. Shodou okolností docházel do tamní stáje Václav Luka, současný prezident Jockey Clubu, který se stal vedoucím chovu koní v tehdejším Státním statku Český Brod. Tento podnik zaštítil moje učení se jezdcem dostihových koní v učilišti ve Velké Chuchli. V roce 1984 jsme s bratrem do Cholupic přivedli první klisnu a postupně si pořídili dalších sedm koní, s nimiž jsme se na solidní úrovni účastnili dostihů. Vlastně jsme už tenkrát měli soukromý jezdecký klub. Jenže statek, kde jsme měli koně ustájeny, byl v restituci vrácen majiteli, my dostali výpověď a byli jsme nuceni koně rozprodat. Když byl v roce 1991 prodán poslední, odešel jsem na zahraniční stáž do Rakouska, posléze do Itálie, Švýcarska a Německa. Ještě v době angažmá v Drážďanech v roce 2006 jsem nastoupil na dálkové studium trenérství sportovních a dostihových koní, a protože škola byla jen tři dny v měsíci, bylo možné studium a pracovní stáž skloubit. O rok později jsem to znovu zkusil s trénováním a přivezl si do jezdeckého klubu v Písnici první dvě klisny: Anhari a Mysterious Way, která před deseti lety doběhla šestá ve zmíněném prestižním dostihu přes proutěné překážky v Pardubicích. Přes Anhari, což je máma Arctica a dalších zdejších odchovanců - Avenue a Averze, v podstatě vznikl nynější Jezdecký klub. Úspěšně startovala v dostizích v dresu Klempířství Černý s. r. o. a její majitel nám v roce 1999 z náklonnosti propůjčil vlastní pozemky. Jsme této firmě vděční, že nás tu stále trpí a také dodnes finančně podporuje výcvik dětí.
Při pohledu na krásně udržované výběhy, stáje a hlavně jejich pěstěné obyvatele, se přímo vnucuje otázka na financování chovu koní a činnosti klubu.
Je samozřejmé že členské příspěvky na hluboce dumpingové úrovni koně neuživí. Takže si vypomáháme úhradami od soukromých majitelů za ustájení a přípravu koní do dostihů. Do značné míry spoléháme na dotace z městské části Praha 12 a vzhledem k tomu, že vychováváme novou generaci jezdců a chovatelů, čerpáme i granty hlavního města. Jezdectví je finančně velmi náročný sport, proto velmi vítáme všechny podnikatele, kteří chtějí své jméno či firmu spojit se sportovními aktivitami našeho Jezdeckého klubu, nebo nám poskytnou sponzorský dar, aby se do jezdecké přípravy mohly zapojit i děti ze sociálně slabších rodin. Bez podpory sponzorů se opravdu neobejdeme. Rád bych jim za to alespoň takto neadresně poděkoval.
Danuta Beranová